Sklizeň vlčích máků

BOHUSLAV SLEZA

Narodil se 6. dubna 1900 v Praze. Absolvoval elektrotechnickou průmyslovku. Jeho sestra Josefa byla družkou československého legionáře, odbojáře a člena diverzní skupiny Tři králové Josefa Balabána, s nímž měla dcerku Haničku. Sleza už před vypuknutím války projevoval velkou občanskou aktivitu, která zesílila na maximum po seznámení se se svým už švagrem Balabánem.
Záložní poručík Sleza byl za okupace přímý účastník Národního boje za osvobození, figuroval v první garnituře Obrany národa ve skupině Tři králové. Podporoval rodiny uvězněných a popravených odbojářů a podle potřeby je pomáhal ukrývat. Taktéž působil v ústředním orgánu protinacistického odboje ÚVOD (Ústřední vedení odboje domácího) ve složení Balabán–Mašín–Morávek–Sleza. Aktivně působil i v dalších protinacistických odbojových skupinách jako Petiční výbor „Věrni zůstaneme“ (PVVZ, plně: Odkazu prezidenta Masaryka věrni zůstaneme) či Svaz bojovníků za svobodu (SBS).
V červenci 1948 se podílel s kurýrem zahraniční zpravodajské služby Jaroslavem Grosmanem na pokusu o únos tehdejšího ministra spravedlnosti Prokopa Drtiny na Západ.
Po dopadení a uvěznění se mu značně zhoršil fyzický, a především psychický stav. Necelých deset let po odpykání trestu zemřel na náhlé selhání organismu.
S manželkou Jiřinou Slezovou (Jeřábkovou) měl dvě dcery. Alenu a Miroslavu.

Ještě v letech 2007, 2009 byly některé dokumenty k osobě Bohuslava Slezy tajné. V roce 2018 mu byl Ministerstvem obrany ČR „in memoriam“ udělen statut ÚČASTNÍKA ODBOJE A ODPORU PROTI KOMUNISMU. Osvědčení a pamětní medaili převzala pozůstalá dcera Miroslava.