Jitra v Dženínu

Palestina roku 1941. V malé vesničce vede otec svoji rodinu a pomocníky do olivových hájů na sklizeň. Stejně jako to dělaly generace předků před ním. Palestina roku 1948. Rodina Abulheje je násilně vystěhována ze svého domu, kde žily generace jejích předků, a je nucena žít v utečeneckém táboře v Dženínu. Z pohledu dívky Amal, která je pravnučkou místního stařešiny, prožíváme osudy jejích bratrů. Jeden z nich je v útlém mládí unesen a v dospělosti musí vstoupit do izraelské armády, druhý pak vše obětuje Palestině a stane se tak jeho nepřítelem.
Jitra v Džanínu jsou poutavou ságou šesti dekád palestinsko-izraelských napjatých vztahů a nabízí netradiční pohled na jeden z nejsložitějších politických konfliktů dneška. Kniha byla vydána již ve 25 jazycích.

Ukázka z textu

Ámál by se mu ráda podívala přímo do očí, ústí automatické pušky přitisknuté k čelu jí v tom však bránilo. I tak byla dost blízko, aby viděla, že voják nosí kontaktní čočky. Představila si, jak se ráno naklání k zrcadlu, aby si je nasadil, než se oblékne a vydá se zabíjet. Zvláštní, napadlo ji, na jaké věci člověk myslí v okamžiku mezi životem a smrtí.
Vyjádří úřady politování nad „náhodným“ zabitím americké občanky Ámál? Nebo se její život jednoduše ztratí mezi třískami „vedlejších ztrát“?
Osamělá krůpěj potu sklouzla od obočí vojáka po líci. Zamrkal. Její pohled ho zneklidňoval. Zabíjel už dřív, ale nikdy se přitom své oběti nedíval do očí. Ámál to pochopila, uprostřed krveprolití, které je obklopovalo, vycítila jeho znepokojenou duši.
Zvláštní, pomyslela si znova, vůbec se smrti nebojím. Snad proto, že z vojákova zamrkání pochopila: bude žít.