Kavky nad městem

Silný, drsný, přitom však jímavý příběh jedné „obyčejné“ německo-české rodiny s kořeny pevně zasazenými v Krumlovsku, v pohraniční oblasti, kde se nepokoje mezi obyvateli německé a české národnosti vyskytovaly už před vznikem Československé republiky, natož pak v létech, která následovala. Čtenář se seznamuje se třemi generacemi příslušníků smíšené rodiny, jejichž osudy a lásky se volně prolínají v časovém úseku v letech 1917 až 1958. Děj sleduje životní příběh Němce Frederika Webera a jeho sestry Gréty, provdané za Čecha Jáchyma Vilhuma, i jejich potomků, kteří se posléze potýkají nejen s poválečným šílenstvím, ale i s další obměnou totalitního režimu, nastupujícím komunismem.

„Tak mi poraď, Berto, co mám dělat? Když přijdu za mamkou a je tam tatínek, vždycky se pohádáme. S Jáchymem si nemáme co říct. Dokola omílá písničku o českých spolcích, o nespravedlnosti namířené od nás Němců proti Čechům. Nevím, co mě to napadlo, vdát se za Čecha… A tu vaši řeč… i kdybych se postavila na hlavu, nikdy se ji nenaučím. Je stejně složitá jako vaše myšlení. A kde byl můj rozum… proč mi to táta nezakázal, když mu to dnes tak vadí? No proč… hergot, proč? Co si myslel, že se mnou bude? Co po mně chtěli? A kdo jsem dneska já, řekni? Doma od rána do večera řvou – většinou hladem – fakani, kteří nikam nepatří. Jáchymova práce u firmy Porak je nejistá a k tomu všemu,“ nadechla se Gréta Vilhumová, „jsem už určitě zase v tom. Další dítě, jezukriste, nechci! Nechci je. Nenávidím ten pocit, že mi v břiše roste další hladovej krk. Chci si zase vyjít do města na špacír, jako před lety, když nám bylo patnáct… Pamatuješ? A to je dneska zhola nemožné. Pořád tam někdo proti něčemu demonstruje, vykřikuje… jenom já musím držet jazyk za zuby! Nemám právo něco říkat, ani se vzpírat. Protože já,“ nadechla se po dlouhé litanii, „já už vlastně nikam nepatřím!“ Na závěr do sebe s vervou opilce hodila sklenku kořalky.