| katalogové číslo: | 04330 |
| EAN: | 9788024927176 |
| Způsob dodání: | Komise |
| vydavatel: | EMG |
| cena bez DPH: | 226,00 Kč |
Anotace
divocina
Pozoruhodně upřímný autobiografický příběh ženy, která se po traumatických událostech rozhodne vyrazit na 1 770 kilometrů dlouhou pěší pouť.
V šestadvaceti letech si Cheryl Strayedová, po smrti své matky a krachu svého manželství, myslela, že přišla o vše. Měla pocit, že již nemá co ztratit a učinila nejimpulzivnější rozhodnutí svého života: odhodlala se sama ujít vysokohorskou trasu Pacifik Crest Trail od Mohavské pouště přes celou Kalifornii a Oregon až do státu Washington.
Hrdinka, bez jakýchkoli znalostí o přežití v divoké přírodě, se nevyhne střetnutí s chřestýši a medvědy, překonává úmorná vedra či rekordní sníh. Napínavé vyprávění okořeněné humorem živě zachycuje strach i radost mladé ženy tvrdě si razící cestu k cíli navzdory mizivé šanci na úspěch. Pouť ji téměř dožene k šílenství.
Příběh podle stejnojmenné autobiografické knihy Cheryl Strayedové byl zfilmován - premiéra filmu je 5. 3. 2015.
Sepsání scánáře se ujal slavný anglický spisovatel a scenárista Nick Hornby. I díky němu vzniklo humorem okořeněné vyprávění o odvaze mladé ženy, která si tvrdohlavě razí cestu k zvolenému a hodně vzdálenému cíli. Cheryl Strayedová na svou pouť dodnes vzpomíná: "Byl to obrovsky fyzicky náročný počin zdolat PCT během 94 dnů. Ale byla to pro mě také duchovní cesta. Vydala jsem se na tuto trasu v době, kdy jsem se cítila ztracená a zoufalá, kdy jsem se ocitla v mrtvém bodě. Tato cesta mě v mnoha ohledech naučila jak doslova dát jednu nohu před druhou."
Ve filmu DIVOČINA režiséra Jean-Marc Vallée se představí držitelka Oscara Reese Witherspoonová.
Ukázka z textu
Stromy sahaly vysoko, ale já byla výš, stála jsem nad nimi na strmém horském svahu v severní Kalifornii. Před chvílí jsem si zula pohory a levá bota mi zapadla mezi stromy – převrhl se na ni můj obrovský batoh. Nejprve se vymrštila do vzduchu, pak přeletěla přes štěrkovou cestu a okraj srázu. Odrazila se od skalnatých výčnělků a zmizela pode mnou v korunách stromů. Měla jsem nulovou šanci ji zachránit. Ohromeně jsem zalapala po dechu, třebaže jsem tou dobou v divočině strávila třicet osm dní a dávno pochopila, že se může stát cokoli a že se to také stane. To ovšem neznamená, že jsem nebyla v šoku.
Moje bota je fuč. Naprosto fuč.
Přitiskla jsem si její osamocenou družku k hrudi jako miminko, ale k čemu je jedna bota, když člověk nemá druhou? K ničemu. Je zbytečná, navždy osiřelá, a já s ní nemohla mít slitování. Byla to velká a těžká, nesmírně neskladná bota značky Raichle z hnědé kůže, s červenou tkaničkou uchycenou ve stříbřitých kovových háčcích. Zvedla jsem ji do výšky, vší silou ji odhodila a sledovala, jak padá do bujného porostu a vytrácí se z mého života.
Byla jsem sama. Bosa ... Zadívala jsem se k jihu, odkud jsem přišla, k divočině, která mě vystavila zkouškám a nepohodlí, a zvažovala jsem, jaké mám možnosti. Věděla jsem, že mi zbývá jediné. Že jsem vždycky mohla dělat jen jedno.
Jít dál.
