Atlantida 2: Vodopád

Strhující příběh plný ničivých tajemství a temné magie o dívce, jejíž slzy mají sílu vynést na povrch ztracený kontinent Atlantidu, pokračuje...
Sedmnáctiletá středoškolačka Eureka Boudreauxová z Louisiany je z pokolení žen se zvláštním a děsivým prokletím: jejich slzy mohou rozpoutat potopu světa, stejně děsivou, jako byla ta biblická. Nesmí proto nikdy plakat.
Když se ale ocitne v ohrožení Eurečina rodina i její láska k tajemnému chlapci Anderovi – členovi sekty Sadařů, jejímž posláním je likvidovat dědičky prokletých slz –, Eureka se slzám neubrání. Svět se během krátké doby ocitá pod vodou a jediný, kdo může zvrátit zánik světa a zabránit návratu ztělesněného zla v podobě dávného krále Atlantidy, je sama Eureka.
Proto se s Anderem, svou rodinou a nejlepší kamarádkou vydává přes oceán do tureckých hor. Tam v jeskyni ukryté čarodějnou clonou před zraky okolí žije další odpadlík sekty Sadařů, Solon. Jen on zná tajemství Atlantidy i toho, jak by Eureka mohla zabránit jejímu návratu nad hladinu. V boji o záchranu zbytku planety má však dívka obětovat to nejdražší – své nejbližší, svou lásku i svoje sny.
Pokračování úspěšné knihy Slza od bestsellerové autorky série Andělé

„Víme, že ji před námi chrání, takže na ni nemůžeme použít pelyněk. Ten by nás vyhladil všechny, kdybychom ho vdechli.“ Chora si zabubnovala prsty na rty. „Eureka pelyněk nepoužije. Až příliš miluje Andera, než aby ho zabila.“
„Teď ho miluje,“ ušklíbl se Kritias. „Jmenuj mi jedinou věc, která je nestálejší než city dospívající dívky.“
„Miluje ho,“ prohlásila pevně Starling. „Oba se milují. Cítím to ve větru kolem toho deště.“
„To je dobré,“ mínila Chora.
„Jak může být láska dobrá?“ Starling se zatvářila překvapeně.
„Člověk musí milovat, aby mu to zlomilo srdce. Zlomené srdce znamená pláč.“
„Ještě jedna slza dopadne na zemi, a Atlas povstane,“ připomněla Starling.
„Ale co když se zmocníme Eurečiných slz my, dřív než se k ní dostane Atlas?“ Chora se odmlčela, aby ostatní měli čas vstřebat její slova.
„Pak Atlas bude ke svému návratu potřebovat nás...“ Po Albionově tváři se rozlil úsměv.